Daniel Pitek je můj kamarád a člověk, ke kterému si často chodím pro radu. Soukromý zemědělec, sedlák, lesník a aktivní účastník veřejného dění. Věnuje se především sadařství, chovu ovcí, skotu a koní. Dlouhé roky byl členem Asociace strážců ochrany přírody České republiky s místním působištěm v CHKO České středohoří a Asociace chovatelů jelenovitých České republiky.
Aktivně se zasazoval mimo jiné o opravu drobných barokních sakrálních památek v okolí Milešova či o obnovu historické trati přes České středohoří, vystupoval proti prolomení limitů hnědého uhlí v severních Čechách, výstavbě logistického centra kamionů na hřebeni Krušných hor a stavbě hal na zemědělské půdě u Modlan a Rtyně na Teplicku a Nového Strašecí na Rakovnicku.
Proslul zejména díky svým vodohospodářským zásahům v krajině, kolem Milešovky vytváří desítky tůní a rybníků. Na svém hospodářství v Milešově pravidelně organizuje akce pro veřejnost, například Milešovské vítání jara či zimní věšení ptačích budek.
Kolikrát denně se dá vylézt na Milešovku?
Sváťa Pulec (ze hry Švestka Divadla Járy Cimrmana) vylezl na Milešovku sedmkrát za den, ale poosmé se zřítil ze svahu. Takže sedmkrát. Při Memoriálu Sváti Pulce to každoročně mnozí dokazují a sedm výstupů zvládnou. No a v loňském roce zvládl jeden sportovec z Terezína přes osm set výstupů. Já jsem míval kolem sto výstupů ročně, ale teď již delší dobu přímo na vrchol přijdu vyjímečně, protože mám hodně práce a pohybuju se většinou na místech v okolí, kde mám povinnosti.
Kdyby za vámi dojel někdo, do tu je poprvé, kam byste ho vzal?
To je velmi těžká otázka, protože Milešovka a celé její okolí jsou čarokrásnou oblastí se spoustou kouzelných míst a jejich kompletní výčet by byl velmi dlouhý. Tak jen malá ochutnávka: skalnatý utajený Zvon, nevysoký vrch Ostrý se suťovými poli a zříceninou hradu, Lipská hora ve tvaru středověké přilbice, Štěpánovská hora s koniklecovou stepí, náhorní pláň Březina s nebeským rybníkem a kosatcovou loukou, Bukový vrch s pralesními porosty a malým rašeliništěm nebo hrad Sukoslav pod horou Klotz.
Ze všech těchto míst jsou nádherné výhledy, ale ty nejdelší, a prý na světě třetí nejkrásnější, jsou z Milešovky, takže kdo přijede poprvé, tak přijede i znova, aby prožil a viděl všechnu tu přírodní krásu. Samozřejmě bych návštěvu vzal i do naší útulné vesničky Černčice a na náš statek. Je to místo, kde se země zapomněla.
Mluví se o lokálních potravinách. Schválně, jaké si kupujete vy?
S kamarádem jsme provozovali horskou chatu na vrcholu Hromové hory, to je druhý název pro Milešovku, Němci říkají Donnersberg a většinový sortiment v nabídce naší hospody byly místní produkty z okolí. Jmenoval bych určitě výborné sýry z Držovic z rodinné farmy Laušmanových, pivo z malého pivovaru Bílá labuť v Litoměřicích, mošty z Chrášťan nebo víno z žernoseckých vinic na svazích v oblasti Porta Bohemica a Chrámců. Turisté si lokální produkci velmi pochvalovali. Prostě žijeme v Zahradě Čech.
